Jak vystavovat část II.

8. března 2007 v 18:50 | © Eva |  jak vystavovat

Co si vzít na výstavu

Při nepříznivém počasí si vezmeme kartáč a utěrku, abychom mohli psa očistit. Misku na vodu a podložku na ležení a pro sebe nejlépe skládací židličku (často je čekání velmi zdlouhavé). Pokud máme převozní klec nebo přepravku na kterou je pejsek zvyklý, vezmeme ji s sebou, poněvadž se stává bezpečným útočištěm pro jednoho nebo i více pejsků a máme méně starostí s hlídáním nebo si do klece můžeme uložit brašnu s kamerou či foťákem ( za předpokladu, že nám je pejsek nesežere). Nějakou korunku ušetříme, pokud se vezmeme s sebou menší občerstvení. Můžeme se vzít i náhradní vodítko nebo případně na výstavě nějaké koupit.
Rovněž bychom měli alespoň trochu sladit oblečení s barvou psa. Není vhodné vystavovat černého psa v černém oblečení. Při focení a předvedení splývá pes se siluetou svého pána a nejsou řádně vidět jeho proporce. Rovněž záleží na ročním období a počasí a taky , zda vystavujeme venku nebo v pavilonu.
Důležitý je taky typ výstavy. Zatímco na oblastní výstavě nám nikdo nebude zazlívat sportovní oblečení, na evropské či světové výstavě bychom měli mít společenský oděv vhodný k převáděnému plemeni. Důležitá je elegantní, ale sportovní obuv, která neohrozí zdraví psa ani jeho vystavovatele(nebezpečné jsou vysoké podpatky). Oděv bychom měli volit s kapsami, abychom do nich mohli uschovat pamlsky, hračku nebo menší kartáček na upravení psa v kruhu. ( za předpokladu, že nás nevidí rozhodčí). Rovněž je možno použít "ledvinku". Nesmíme zapomenout, že vystavujeme psa a tak musíme počítat s orazítkovanými tlapkami nebo chloupky na našem oděvu.
Součástí výstavy je i příprava na cestu. Většinou jedeme na delší vzdálenost a náš pejsek by měl být zvyklý cestovat autem, případně i jinými dopravními prostředky. Cestu si dopředu naplánujeme a pokud nemáme možnost se k někomu připojit a jedeme do místa určení poprvé, zjistíme si potřebné informace, abychom zbytečně nebloudili. Necháme si časovou rezervu pro případ poruchy, objížďky nebo zastávky na venčení psa. Pokud přijedeme na výstavu pozdě a naše plemeno už bylo posuzované a byly zadány i tituly, rozhodčí má právo našeho psa neposoudit. Pokud jedeme dále, je lépe si zajistit nocleh a přijet o den dříve, abychom se v klidu připravili. Jestliže máme adepta na vítěze, je třeba vydržet do druhého dne pro závěrečná posouzení a z toho důvodu je lepší mít zajištěný nocleh dopředu. Večer před výstavou nakrmíme psa raději dříve než je zvyklý a hlavně nezkoušíme žádné nové krmivo. Zažívací problémy by nám mohly všechno zkomplikovat. Po cestě před výstavištěm se snažíme psa ještě vyvenčit někde mimo město. Samozřejmě na vodítku, aby nám někde nezmizel nebo neprolétl bodláčím.
Při vstupní bráně si nachystejte vstupní list, pokud je vás více, musíte si dokoupit vstupenky. Na některá výstaviště je možno za poplatek vjet přímo autem, jinde musíte parkovat na určených parkovištích. Po vjezdu nebo vstupu vás čeká veterinární kontrola a poté si jdete psa přihlásit do výstavní kanceláře, kde obdržíte složku s posudkovým listem a diplomem, startovací číslo a katalog. Většinou obdržíte malou pozornost pro svého pejska. Kdy asi bude posuzováno naše plemeno zjistíme v katalogu, zároveň s číslem kruhu a jménem rozhodčích. Počítáme s tím, že kruh může být umístěn jak venku, tak v hale.
Hlavně v ní to může být pro psa velmi stresující - všechno se tam více ozývá a je tam velmi hlučno a tak se vám může stát. že psa prostě nepředvedete. Je to jedno z rizik větších výstav konaných v halách.
Vyhledáme si svůj kruh a na tabuli umístěné při vstupu do kruhu najdeme vypsaná plemena a někdy i časový rozvrh. Najdeme si místo kolem kruhu, abychom viděli na vystavované psy a slyšeli volat rozhodčího. V lepším případě i jeho komentáře k vystavovaným psům. Pokud psa upravujeme musíme si zajistit kousek místa i pro stůl. Psovi dáme napít a dopřejeme mu krátký odpočinek, pokud máme čas k posuzování. Připevníme si startovací číslo na viditelné místo, nejlépe na levou stranu, aby bylo pro rozhodčího viditelné. Pokud máme možnost a v kruhu se ještě nevystavuje, můžeme si zkusit se psem pár koleček, aby si pejsek zvykl. Motivujeme ho pamlskem nebo hračkou. Posuzování může probíhat velice rychle, zvláště, když se několik psů nedostaví. Vedoucí kruhu sice psa několikrát zavolá, ale pak se už na nikoho nečeká. Výstavu berme jako svoje hobby a i když se nám vystavování nepovede , berme to s nadhledem. Berte výstavu jako zábavu a při neúspěchu si nekazte sobě ani psovi zbytek dne.
Jakmile vás vedoucí kruhu vyvolá, nastupujete do kruhu. Zapisovateli podáte průkaz původu a složku, kterou jste obdrželi. Pak se zařadíme do kruhu. Každý rozhodčí má svůj individuální přístup posuzování. Většina jich nejprve zkontroluje skus a úplnost chrupu. Učte svého psa, aby ukazoval zuby na potkání třeba i cizím osobám na jakémkoliv místě, předejdete tak problémům z ukazováním a taky zklamáním. Může se vám stát, že vystresovaný pes vyjede po rozhodčím a za to můžete být i diskvalifikováni. Je sice pravdou, že jeho by zuby měl ukazovat majitel, ale většina rozhodčích si musí do tlamy přece je hrábnout. Co se týče tetovacího čísla, mělo by být pro kontrolu viditelné a čitelné, ale s jeho kontrolou jsme se setkali pouze jednou a to při bonitaci. Dokonce ani na mezinárodních výstavách číslo prostě nekontrolovali. Při vystavováni se snažme vystupovat sebejistě, pse vždy vycítí naši nervozitu. V žádném případě psa fyzicky netrestejte a to žádným způsobem. Může se vám stát, že vypadnete rychle z kruhu. Pokud vše proběhne bez problémů, nezapomeňme pochválit psa.
Rozhodčí zhodnotí pohyb všech psů a čekáte na verdikt. Pokud se vám pes zdá unavený , povzbudíme ho hračkou nebo pamlskem . Rozdivočelého psa usměrníme alespoň ostrými příkazy a posunky. Většinou se jedná o štěňata a mladé psy.
Někteří rozhodčí to řeší tak, že je nechají v kruhu vyběhat, aby se uklidnili. V kruhu nezávodíme ani nepořádáme dostihy jenom zlehka klušeme podél psa. Pokud je pes před námi příliš blízko, běžíme více k okraji. Psa vedeme na délku lokte a neustále ho pozorujeme. Rozhodčí vyhlásí pořadí a určí známky. Pokud se nám známka nelíbí, můžeme ještě včas odstoupit bez posouzení. Podle čísel pak rozhodčí posoudí každého psa zvlášť. Postavíme ho do správného postoje a pokud se nám to napoprvé nepovede, necháme ho kolem sebe obejít malý kroužek a postavíme ho znovu. Pes by měl stát jak nejlépe umí a relativně klidně. Jeho pozornost zvýšíme hračkou nebo pamlskem v dlani nebo tichým povzbuzování např. "kočička, čičí a podobně". Postupujeme tak, abychom nerušili rozhodčího. Malá plemena se stavějí na stůl a tam je můžeme upravit do potřebného postoje. Poté znovu předvedeme psa v pohybu a to většinou tam a zpět z rohu do rohu nebo do tvaru trojúhelníka.
Po posouzení všech psů ve třídě určí rozhodčí pořadí a případně vítěze . Někdy si nechá psy ještě jednou předvést v pohybu, aby se rozhodl pro pořadí. Při odchodu z kruhu dostaneme zpátky průkaz původu,posudkový list, diplom s oceněním a stužku v barvě, která odpovídá zadané známce, ocenění nebo titulu.
Barvy stužek :

Třída dorostu

Velmi nadějný -žlutá
Nadějný - bílá

Třída mladých, otevřená, pracovní, vítězů, šampiónů nebo veteránů

Výborný - modrá
Velmi dobrý - červená
Dobrý - zelená
Dostatečný - fialová
Získali jsme-li vítězný titul, počítejme s tím, že budeme muset v kruhu bojovat i několikrát o další tituly.
Pokud se vám nelíbí hodnocení psa a myslíte, že by mělo být jiné, nemáme možnost podat protest. Je to možné pouze z formálních důvodů, jako je například porušení výstavního řádu (pes je zařazený v jiné třídě než do které patří). Prostě se musíte smířit s posudkem a výrokem rozhodčího a vzít to všechno sportovně. Je to někdy velmi těžké, zvláště, když se konkurence tváří pobaveně, ale i na takovéto vystavovatele jednou dojde. Mějte na paměti , že je to jenom "hra", která nás většinou už dneska stojí dost peněz. A pokud se vám zdá být rozhodčí přece jen zaujatý , zkuste se přihlásit na jinou výstavu, kde tento rozhodčí nefiguruje. Stejně tak, jako jsou psi a "psi" jsou také rozhodčí a "rozhodčí".
Na větších výstavách probíhají také po celkovém posouzení i další soutěže jako mladý vystavovat, nejkrásnější pár anebo soutěž chovatelských skupin. Veškeré podmínky jsou uvedeny na běžné přihlášce. Na závěr probíhá soutěž o nejkrásnějšího psa skupiny a potom celé výstavy. Pokud máme takového adepta, je nejen slušností, ale dokonce povinností zůstat až do konce výstavy. Někdy je toto upozornění i na přihlášce a svým podpisem potvrzujeme, že s těmito podmínkami souhlasíme. Proto musíme počítat, že výstava je záležitostí na celý den nebo dokonce dva a neplánovat si po zpáteční cestě například návštěvu příbuzných .
Ať jsme vítězi či poraženými, získáme na každé výstavě nové zkušenosti anebo přátele. Záleží pouze na nás, jak tuto akci zhodnotíme a zda nám dodala či ubrala chuti do dalších soutěží. Po návratu z výstavy si pes zaslouženě odpočine a my zhodnotíme, jaký jsme z toho měli pocit. Zda budeme pokračovat nebo nás tam už nikdy nikdo nedostane. V této chvíli jsou rozhodnutí většinou unáhlená a nechme si projít hlavou, pokud jsme hned na první výstavě neuspěli. Většinou hodnotíme podle toho , co máme na papíře, ale každý má svůj žebříček spokojenosti. Někdo se cítí uražený na celý svět a někdo je spokojený s výsledkem. Všechno závisí od mnohých okolností - druh výstavy, množství posuzovaných psů a konkurence, přísnost nebo shovívavost rozhodčího a rovněž samotné předvedení psa. Někdy se sami můžeme snažit jak chceme, ale náš miláček se prostě špatně vyspal nebo ztratil zájem se ukazovat. Pokud potřebujeme psa uchovnit, musíme tuto akci protrpět a snažit se psa co nejlépe předvést i za cenu toho, že nebude podle našich představ.
Jestliže pes získal nějaké ocenění, určitě nás do povzbudí k dalším výstavám a pokud to baví psa i nás, je to dobrá reklama pro slušného chovatele a samotné plemeno.
Na vyšších výstavách už musíme být připraveni na větší a zkušenější konkurenci. Ta má někdy dokonce i velmi ostré lokty.
Po většinu roku udržujeme psa v dobré výstavní kondici, aby byl konkurence schopný. Počítejme taky s tím, že se dříve či později najde rozhodčí, kterému se náš pes nebude líbit. Taky se mění typ vystavovaných psů, či subjektivní názor rozhodčího. Alespoň na to musíme být do budoucna připraveni. Pokud sami nejsme spokojeni s hodnocením našeho psa, je třeba zpytovat svědomí a odpovědět si na otázky:
Poradil jsem se s chovatelem, jestli je můj pes vhodný na výstavy?
Pokud jsme koupili štěně a žádné výstavy neplánovali , měli jsme se poradit s chovatelem a vyžádat si štěňátko z výstavní linie nebo se poradit s chovatelem, jaké štěně vybrat.
Nepodcenili jsme přípravu psa , jeho kondici a úpravu?
Pokud máme sice pěkného psíka dokonce výstavního typu, může rozhodčí zjistit, že mu chybí zub nebo má špatný zkus.
Žádný chovatel nám sice nezaručí, že jsme si vybrali zrovna šampióna a nemůže nám zaručit, že se při dalším vývoji nevyskytnou žádné vady i když jsou jeho předkové perfektní a s mnohými tituly. Pokud má pes momentálně nějakou vadu- pelichá nebo kulhá po úrazu, je to naše chyba a psa raději momentálně nevystavujeme. Pokud však má zjevnou genetickou vadu a nebo získanou (viditelně mu třeba chybí kousek ucha), která ho vyřadí s posuzování, bude lepší se výstav nezúčastnit. Nemusí to znamenat, že není vhodný k chovu, ale to se rozhoduje na bonitační či výběrové výstavě.
Spěchali jsme příliš a náš pes ještě není "hotový"? I u plemene jsou rozdíly a náš pes může být pozdější typ- ve své třídě může být nohatý či málo mohutný a rozhodčímu se bude líbit zrovna ten opačný. Po výstavách s ním sice můžeme chodit a dále doufat, že jinde bude jiná konkurence či jiný rozhodčí. Nebo se nám vyplatí ještě počkat, až bude mít ty správné proporce. Pes se ovšem svým vzrůstem může změnit i k horšímu. Krmením a sportem toho můžeme velmi mnoho ovlivnit, ale některé genetické dispozice jsou psovi dané.
Psa výstavy vyloženě nebaví- s tím mnoho nenaděláme. Dlouhá čekání, někdy nepříjemné počasí nebo vystavování v určitém prostředí -haly dokážou znechutit dokonce i vystavovatele. Může to být tím, že jsme na výstavě úplně poprvé a nevíme, co nás čeká. Snažíme se psovi vymyslet co nejvíce zábavy, aby se odreagoval. Zabavíme ho hraním nebo procházkami. Někteří celou dobu přespí, jiní jsou stále ve střehu a když nejsou zvyklí a mají nastoupit do kruhu, jsou unavení nebo roztěkaní a špatně se předvádějí. Pokud se pes ale chová na dalších výstavách stejně, smiřme se s tím, že nebudeme mít výstavního nadšence.
Odradit nás může i rozhodčí svými výroky. Většinou však býváme zbytečně vztahovační a někdy i ješitní. Ale jsou i rozhodčí, kteří holdují jinému plemeni a to naše mají jen jako "fušku" nedokážou pak objektivně naše plemeno posoudit. Pak už záleží jenom na našem zjevu, chování či dokonce "známosti", zda uspějeme nebo ne.
Pes vypelichal a teď jsou na něm vidět všechny nedostatky, ale nám to přece nevadí. Když má srst, je pěkný. To si myslíme my. Buďme však soudní. Jsme na výstavě a pes by měl být opravdu výstavní. Někdy i drobná výčitka od rozhodčího může změnit náš pohled na psa. Tak jsme se těšili na vítěze a teď jsme rádi, že jsme dostali velmi dobrou. Nevraživě se díváme na našeho nepodařeného miláčka, který by při trošce trpělivosti byl za pár roků možná právě tím šampiónem.
Někteří zkušení vystavovatelé by nám mohli vyprávět, kolika výstav se museli zúčastnit, aby získali potřebné tituly. Pokud budeme chtít uspět, nezůstává nám nic jiného, než se k nim přidat. Jen menšina psů má to štěstí, že získají vítězství hned na první výstavě.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.