Před Silvestrem

6. ledna 2007 v 20:27 | © Eva |  rok 2007
Volno o svátcích bylo celkem dlouhé a my jsme se mohli věnovat plnou měrou svým pejskům. Štěňátka se zdárně vyvíjejí a jsou čím dál čilejší ........hlavně v noci. Na střídačku vstáváme co dvě hodiny a nebýt toho volna, tak už chodíme jako praštění pytlem . Spánek nám oběma chybí a tak si sem tam Petr schrupne i přes den. Já to zase prosedím u počítače a mezitím ještě musíme s holkama alespoń na zahradu. Eliška už nechce chodit ani tam, všude okolo už víc než týden bouchají rachejtle, kuličky a bůhvíjaká svinstva a je z toho tak vystresovaná, že už se ani v klidu nevyčůrá. Tak ji musíme vzít na vodítko, na kterém se přece jen cítí bezpečnější a vyjít s ní do kolonie, i když je to tam ještě horší, než na zahradě.
V pátek před Silvestrem jsme naposledy navštívili našeho pana doktora, aby Brixii zkontroloval oko a vyměnil mastičku. Zářivkové světlo jí opravdu dalo zabrat. Teď už dome svítíme jen vánočním stromkem a světýlky na okně, abychom jí i sobě šetřili oči. Eliška vyfasovala oblbovací prášky, aby v klidu přežila Silvestra.
Sobota se zdála, že bude klidným dnem, ale dopoledne jsme opět měli menší pohotovost. Brixie chtěla vyskočit z ohrádky pro štěňata a letět do kuchyně a přitom zahákla drápkama o drátěné pole a úraz byl na světě. Než doběhla do kuchyně, měli jsme podlahu samou krev. Tam ještě proběhla přes koberec a měli jsme o úklid postaráno. Pal čert koberec a podlahu, ale te krve bylo opravdu jako při zabíjačce. Muselo ji to hrozně bolet, nechtěla si to nechat ani ošetřit a tak nezbylo nic jiného, než jí to rychle stáhnout a ovázat tak, aby mohla alespoň trochu chodit a rána přestala krvácet. Samozřejmě, že už jí žádná procházka venku nehrozila a tak skončila jen na zahradě. Večer jsme udělali převaz, ale chodila po třech. Další den jsem se snažila jí drápek zkrátit na minimum, strhnout ho by znamenala opět návštěva našeho pana doktora............a těch bylo letos opravdu už dost!
Silvestra jsme prožili jako každý obyčejný den. Zvířátka si nevybírají jestli je svátek nebo den jako každý jiný. Elišce jsme v pět odpoledne naordinovali oblbováky a asi za hodinku jsme měli doma sfetovaného psa. Očička měla vykulené a svítily ji jako žárovečky a i když se snažila si udržovat rovnováhu a za každou cenu asistovat v kuchyni, při přípravě dobrotek, sem tam spadla z gauče, neboť už nedokázala odhadnout vzdálenost a nohy ji jaksi zůstávaly pozadu. Poseděli jsme s holkama asi do jedenácti, Elišku neustále fascinovaly psí jednohubky na stole a i když byla oblbnutá, na jídlo přece jen nezapomněla. Holt pažravec je pažravec a na toho v tom případě ani "drogy" nepůsobí ! Jednohubky měly zdělané vyložené psí - podklad byl párek, na tom kolečko mrkve a kostka sýra. Asi byly chutné, Eliška by zblajzla i to párátko !
Nevydrželi jsme ani do půlnoci a hodinu před ní se odebrali do postele, abychom rychle nadespali, co nám později bude opět chybět. Holky se s radostí odebraly na lože s námi a léky opravdu působily,
protože Eliška při tom půlnočním rachotu jen zvedla hlavu a po pohlazení byla zase v limbu..........
A tak pro nás skončil starý rok, který se nám až na ta štěňátka moc nevydařil . Oba jsme skončili na nemocenské a se svým zdravím budeme zápasit ještě příští rok .............
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.