Jako na trampolíně...........

10. ledna 2007 v 23:15 | © Eva |  rok 2007
Štěňátka mají už pět týdnů a digitální váhu jsme už museli odložit. Je jen do dvou kg a naši medvídci už všichni mají přes........ Vytáhla jsem starou váhu a jedno po druhém jsem musela na ni pomalinku posadit. Když se totiž postavili,tak se miska i s nimi začala třepat jako auto na "třepačce" (to je pro kontrolu tlumičů) a ještě k tomu začala rachotit, což každého mírně vylekalo. Když se začali hemžit a chtěli vyskočit, miska poskakovala jako trampolína. Taky jsem ji musela řádně promazat, není to holt digitál, který ukazuje sám, ale než se mi podaří nastavit nějaké to deko, tak je štěně v trapu. Ale protože to jsou hodná štěňátka, zdárně jsem je všechny povážila. Pak jsem jim už po čtvrté ostříhala drápky. Jednak proto, že jim rychle rostou a za druhé proto, aby si zvykali na různou péči. Za chvíli začneme s kartáčováním. Každé štěňátko po vážení dostalo místo mašličky obojek ve své barvě, aby si zvyklo, že ho má na krku.Dalo to sice běhání a ježdění, než jsme sehnali šest barev, ale když jsme navštívili asi čtyři obchůdky, tak se nám to podařilo. Poslední barvičky jsme sehnali v Kopřivnici, když jsme se vraceli z finančáku.
Jsou to mazlínci, když je pěstujeme každého zvlášť, ale když si hrají, dovedou už v ohrádce pěkně všechno zpřeházet. Tahají se o hračky, přesunují malou boudičku z krytu šicího stroje a taky už umějí na ni vylézt. Po jídle se dovedou navzájem vytahat za uši nebo se kousat do nohy. Na hraní mají nejraději bačkory. V noci jsou celkem hodní, ale brzy ráno vyložené číhají, až se objeví nějaká noha u ohrádky. To vyletí z boudy jako hejno husiček i se stejným kraválem. Maminku Brixie musíme rychle zahnat do kojícího pelíšku, pootevřít ohrádku a malí se na ni vrhnou jako upírci. Do pěti minut je vysátá a pak se snaží všichni rozutéct po pokoji. Tak je necháme běhat a tři velké holky mají co dělat, aby to uhlídaly. Nejvíc ostražitá je Batmí, pozoruje Mňauču, která je taky brzy ráno vypuštěná z klece, aby se mohla nažrat a udělat potřebu. jakmile se objeví u štěňat, Batmí zpozorní a bedlivě sleduje každý její krok. Běda, když se jen k některému štěněti přiblíží. Batmí se u ní ocitne rychlostí kočičího skoku a hned ji drží pod krkem. Mňauča se naučila okolo ní chodit velice opatrně a hlavně pomalu. Ví, že když zrychlí krok, tak už pak jenom musí pelášit...........
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.