Naše první svátky

27. prosince 2006 v 22:30 | © Eva |  rok 2006
Máme už tři týdny a za poslední týden jsme se naučili toho hodně. Chození a běhání nám už docela jde.Vypadáme sice jako malinké kačenky a sem tam skončíme na čumáčku, když jaksi neudržíme rovnováhu, ale jinak už se snažíme i něco přelézt. Hlavně lezeme po mamince. Ta je měkoučká a vždycky leží v měkkém pelíšku, takže když spadneme, padáme jako do peřinek. Taky už celý týden štěkáme a umíme i vrčet. Jsou to sice ještě pisklavé hlásky, ale už jsou psí! Vidíme už docela dobře, hlavně koukáme v noci na paničku, když spí vedle nás na podlaze a zlobí nás přes klec. To se do ní pustíme všichni, co jsme vzhůru. Taky si dokážeme zaštěkat (hlavně v noci), když si nás nikdo nevšímá.
Už máme v pokoji udělaný výběh a chodíme čůrat na podložky, aby s námi maminka neměla tolik práce. Sice se k nám vždycky hrne naše babička Eliška a má ohromnou radost, když nás může čistit. Příjemně to lechtá na bříšku a my držíme a držíme. Ve výběhu máme podložky jako miminka "pamprsky" a tak máme pod nožičkama pořád sucho. Taky už máme dvakrát ostříhané drápky a panička se na nás chystá potřetí. Jen musí počkat, až bude pořádné denní světlo a taky až budeme pořádně nabaštění a klidní, jinak se mrskáme jako rybičky na suchu. Maminka nás poctivě krmí co tři hodiny a to i v noci. Asi se moc nevyspí a tak využívá každou volnou chvilku a padá přímo do bezvědomí, zatím co nás bedlivě hlídá babička Eliška a teta Batmí. Ta se asi teprve teď probudila........dokud jsme nechodili, tak si nás nevšímala, ale teď střeží i kočku, která okolo nás neustále brouzdá a přemýšlí, jak se k nám dostat. Už se jí to párkrát podařilo, ale tak jsme na ni štěkali, že se na nás asi neodvážila ! To jsme ale hrdinové !
Do výběhu jsme dostali na hraní krabici ....no vlastně to měla být provizorní budka pro kočku. Ale nám se líbí a chodíme do ní i spát. Páníček se mohl počůrat smíchy, když nás viděl, jak jsme se tam snažili všichni nacpat a pořád se nás tam jaksi vešlo vždycky jen pět. No a ten šestý brečel venku a páníček volal : pojď rychle fotit šest medvědů s Cibulkou, než mi všichni vypadnou ! A tak místo spaní, bylo hraní a smích, i když už bylo skoro půl jedenácté večer.
A to jsme měli celkem náročný den. Přijela k nám první návštěva z Jihlavy. Karolínka s Vítkem se byli podívat na svoji Klárku. Tak se zatím volá na naši zelenou sestřičku. Ta se měla! Chovala se celé odpoledne a její nová panička se s ní těžce loučila. Když odjeli, rozbalovala panička v kuchyni dárek, co oba od nich dostali a bylo slyšet jen samé chichtání ........no to se opravdu moc povedlo. Ty hrníčky jsou opravdu super !
Moc děkujeme za návštěvu a dárek

........... no , není to skvělé ?
Kdybychom se znali dříve a dostali takový dárek, určitě by se naše stanice nejmenovala Škubánek,ale nejspíš Kočkopes (to je taky z pohádky)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.