Náš první víkend

10. prosince 2006 v 20:25 | © Eva |  rok 2006
O víkendu nás navštívili Jana s Mirkem , majitelé Dryma. Jana nás celý týden bombardovala SMSkami, až jsme se domluvili, že v sobotu dopoledne přijedou k nám. Už se nemohla dočkat, až uvidí Drymovy potomky. Všechny si musela popěstovat a samozřejmě taky vyfotit. Brixie jako by věděla, že to patří k její nové rodince si to nechala líbit a dokonce ani nevrčela.
Poseděli jsme necelé dvě hodinky, probrali chov pinčů v naší republice a hlavně to, jak se dva kluby jednoho plemene nedokážou shodnou ani na jednotných regulích. Každý si brání ty svoje a nakonec to skončí tak, že skončí i chov pinčů. Základna je čím dál chudší a nová krev v nedohlednu. Zahraniční chovatelé by u nás kryli nebo koupili pinče nejraději za babku a od nás by chtěli zase nevím co. Tak není divu, že chov drží nad vodou chovatelská stanice Black Bohemia, která má i kontakty v zahraničí.
Jako příklad jen uvádím, že za české štěně dají maximálně 400 € a za krytí chtějí 1200 €, což je značný nepoměr, nehledě k přepočtu českých výplat na €. Co dala paní Kristýna za uchovněného psa, nechci ani psát, protože k tomu nemám oprávnění, ale jen pro přirovnání ; když se rozmýšlela, jestli si koupit novější auto nebo importovat uchovněného psa a sousedé si významně ťukali na čelo, když psa přivezla, je to snad víc než výmluvné.
Samozřejmě jsme nic nevyřešili, všechno je to o lidech a penězích a taky o chovatelské rivalitě.

Před polednem jsme se rozloučili a holky se vyběhly ven vyvenčit. Jen Eliška raději zůstala doma a honem si užila mrňousků, než se vrátí maminka. Ostatně je to vidět na fotkách, je to spíše jako maminka než babička. Abych všem ulehčila a mohli si odpočinout , odjela jsem do našeho domečku. Vzala jsem s sebou Elišku a Batmí a Petr zůstal s Brixii a Mňaučou doma. Potřeboval zabít kapry, kteří nám od pátku plavali ve vaně a tak měl na to alespoň klid. Počasí bylo nádherné, teploměr ukazoval 17ºC a sluníčko krásně hřálo. Myslela jsem, že obě holky budou šťastné, že můžou být na zahradě, ale chyba lávky. Obě zalezly na svou pohovku a chrápaly u krbu. Ven jsem je musela vyhánět, když jsem chodila věšet prádlo, ale když se zatáhlo a začal foukat dosti silný vítr, tak jsem je raději nechala vyspat. Hlavně Eliška to asi potřebovala ! Počkala jsem na večerní dojení na sousedovic farmě, nabrala 22 litrů mléka a vydala se na cestů do Ostravy. Po zpáteční cestě jsem se samozřejmě nemohla nezastavit u dcery v Mošnově, abych se mohla ještě pomazlit s vnučkama. Obě na mě visely jako housenky a mluvily do mě jedna přes druhou. Zážitky z Mikuláše byly ještě čerstvé a taky se musely pochlubit, že už mají napečeno. Já taky ....... vyzvednu si to pak u dcery ☺.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.